Dlužník může zaplatit i v době, kdy je už nařízena exekuce. Vyhne se tak řadě potíží včetně například zabavení movitých věcí, obstavení účtů apd., ovšem nezbaví se povinnosti zaplatit náklady, které již exekutor měl v souvislosti s jeho případem, neboť zpravidla koná právní úkony na žádost věřitele. Potvrzuje to i judikát Krajského soudu v Brně publikovaný v internetové databázi.
Platit musí dlužník
Argument, že když exekutor nic nevymohl, tak mu žádná odměna nepřísluší, je mylný. V případě judikovaného sporu žádal exekutor platbu od věřitele, který exekuci navrhl. Prvoinstanční soud mu to dokonce nařídil. Věřitel se však odvolal a Krajský soud vydal ve věci vlastní rozhodnutí. Názor odvolacího soudu, který byl uveden v písemném odůvodnění, zněl následovně:
„Skutečnost, že exekutor učinil úkony ještě předtím, než usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci a než mu bylo sděleno, že vymáhaná pohledávka zanikla, není důvodem, pro který mu odměna nepříslušela“.
Podle uvedeného verdiktu náleží soudnímu exekutorovi odměna za výkon exekuční činnosti právě i v případech, kdy byla exekuce zastavena, aniž by cokoliv vymohl. Odměna je zákonem o odměně a náhradách soudního exekutora stanovena v minimální výši tři tisíce korun. Exekutor má nárok dále i na náhradu hotových výdajů spojených s prací na konkrétním případu.
V další části odůvodnění Krajského soudu v Brně ve výše uvedeném případu je uvedeno, že „při rozhodování o osobě povinné k úhradě nákladů exekuce bylo třeba zohlednit, z jakého důvodu k zastavení exekuce došlo, tedy kdo toto zastavení zapříčinil. K zastavení exekuce došlo až poté, co povinný, tedy dlužník, až v průběhu exekučního řízení vymáhanou pohledávku oprávněnému, tedy věřiteli zaplatil.
Příspěvek Exekutorské odměny zaplacením dluhu nezanikají pochází z Výkupy nemovitostí